Jirkovák a Heľpa 2001
Pozvánka na MFF v Heľpě přišla jako blesk z čistého nebe. Neměli jsme jistotu, že už si můžeme troufnout na tak velký festival,
ale ... no nakonec jsme si troufli. A moc dobře jsme udělali. Heľpa je úžasně krásná, čisťounká a upravená vesnice, nebo možná malé město,
kde se žilo festivalem. Všichni - počínaje prezidentem festivalu a konče školníkem ve škole, kde byli všichni ubytovaní - se na festivalové hosty usmívali
a dělali první poslední. Nikdy nezapomenu na pozvání do „dreveničky“, kde jednal festivalový výbor. Je pravda, že jsme přijeli pozdě, takže snad proto měl
výbor složený ze zástupců všech zúčastněných souborů oficiální část za sebou. Hrála muzika, na stole bylo dobré jídlo a pití a jeden z místních kolegů mě
zarazil (asi proto, abych si třeba NĚCO nemyslela!):“Pani vedúca, u nás pijeme ibo to, čo začína na -č!“ ...a vida klubající se hluboké myšlenky rychle
vysvětlil:“..či pivo, či víno, či terkelicu!“ Jeden z nejkrásnějších zážitků byla sváteční mše. Svátečně vyzdobený kostel byl plný, co plný - přímo našlapaný
krojovanými lidmi v místních krojích, v maďarských, polských,..... a taky českých. Pan děkan v krásném kázání přivítal všechny hosty a výslovně náš malinký
souboreček, protože jsme vlastně byli nejvzdálenější hosté, a modlil se za festival. Samotná vystoupení byla jako všechno ostatní. Pod širým nebem seděly stovky
diváků naladěných na písničky a tance svých hostů. Nikdy předtím ani potom jsem nezažila takové spojení mezi účinkujícími a publikem. Strašně moc se nám chtělo dát
co nejvíc lidem, kteří tleskali, smáli se vtípkům, dokázali ocenit kumšt dětí, nadšeně vykřikovali po sólových zpěvech. Vraceli jsme se a byli jsme .......
ale jak vlastně napsat „hrozně moc šťastní“, aby to nevypadalo jako obyčejná fráze?
Domů
Foto